Divadelní křesla z 50. let jsou dobovým dokladem tehdejšího designu a řemeslného zpracování. Nejsou až tak modernisticky strohá a bez ornamentace, jak bylo zvykem už o desetiletí později.
V 50. letech bylo ještě běžné, že divadelní sedadla měla pevnou konstrukci a bohatě zdobené detaily, což je patrné i na postranicích těchto křeslech. Navíc často obsahovala očalouněné opěrky, které přidávaly na robustnosti i estetice. Červený samet byl k tomu oblíbenou volbou, protože působil luxusně a zároveň byl praktický. Jeho textura dobře absorbovala světlo a maskovala drobné opotřebení. Na našem exponátu je zub času už přece jen patrný.